Myčka nádobí je bezpochyby jeden z nejúžasnějších vynálezů moderní doby, který ušetří při úklidu domácnosti nejen čas, ale i peníze. Podle expertů ručním mytím nádobí strávíme ročně celkem asi 15 dní a určitě se shodneme, že každý z nás by našel tisíc lepších činností, kterým by se věnoval raději. Stejně tak spotřeba vody v domácnosti při používání myčky rapidně klesne. A co teprve naše krásné ruce, které si zajisté oddechnou, že se nemusí každý den máchat ve špinavé vodě.
Jakkoliv je ale myčka skvělý pomocník, neumí až takové zázraky, že za nás umyje úplně všechno. Je spousta nádobí, které by se do útrob myčky nikdy nemělo podívat. A přesto ho tam často dáváme. Co tedy nepatří do myčky?
Nože
Většina výrobců sice uvádí, že nože v myčce mýt můžete, ovšem zde byste měli zpozornět. Pravidelným mytím v myčce se totiž nožům tupí ostří. Tupé nože jsou nejen nepraktické pro krájení, ale také velmi nebezpečné v případě pořezání. Někdy se navíc otupí tak, že už je ani nepůjde znovu nabrousit, takže je můžete poslat rovnou do koše. Stejné upozornění platí i pro škrabky a struhadla.
Zvláštní pozornost pak navíc vyžadují nože s dřevěnou rukojetí a rukojetí spojenou nýtkem, šroubkem nebo lepenou. O dřevě si povíme více dále. V případě nýtků či lepení může dojít k uvolnění nebo zreznutí spojů, takže opět můžete nůž vyhodit.
Dřevo
Dřevo je velmi náchylné při styku s jakoukoliv vlhkostí a mytí v myčce ho nenávratně poškodí. Je totiž nasákavé, takže se zkroutí či jinak zdeformuje a lepené spoje, na které často narazíme u krájecích prkének, se velmi rychle rozpadnou. Navíc dřevo pohlcuje nejen vlhkost, ale i pachy veškerých zbytků jídla z myčky i chemické látky z mycích prostředků, které mohou být při následném styku s jídlem nebezpečné.
Sklo
Skleničky a skleněné nádobí jsou asi nejvíce problematickým tématem. Pokud výrobce mytí v myčce doporučuje, zpravidla by se skleničkám nemělo nic stát. Je to ovšem sázka do loterie, protože i tak se často mohou na skleničkách udělat bílé šmouhy a zašlý matný povrch. Takové poškození pak bývá nenávratné. Vliv na to může mít špatný mycí prostředek, nevhodně zvolený mycí program i nekvalitní sklo. Pokud přeci jen na mytí v myčce trváte, určitě používejte prostředky s kvalitním leštidlem a myjte na kratší a šetrnější programy (případně speciálními programy na sklo).
Speciální upozornění pak platí pro skleničky na víno, v případě kvalitních tenkostěnných sklenic byste se totiž k mytí v myčce neměli uchýlit vůbec. Sklenice stačí pouze opláchnout vodou (klidně bez saponátu) a pečlivě vyleštit speciální utěrkou na sklo.
Keramika
V případě keramiky si můžete myčku dovolit pouze tehdy, když je ošetřena poctivou vrstvou kvalitní glazury. U ručně vyráběných kousků z řemeslných trhů, keramiky bez glazury nebo starožitného nádobí na to však raději zapomeňte, jinak byste mohli o svůj oblíbený hrneček rychle přijít.
Zlatem a kovem zdobené nádobí
Elegantní sklenice a talíře se zlatým okrajem, stříbrné příbory ani měděné hrnce – veškerému nádobí, které se pyšní elegantním zdobením z různých kovů, je myčka zapovězena. Moc dlouho by vám totiž krásné nevydrželo, protože ozdobná vrstva se v myčce velmi rychle oloupe nebo zčerná.
Teflon
Teflon obecně, pokud to doporučí výrobce, do myčky dát můžete. Zde ovšem můžete hodně doplatit na kvalitu materiálu. U nekvalitního teflonu se totiž postupem času začne nepřilnavá vrstva ničit, a nakonec také odlupovat. Je zde navíc velké nebezpečí odlupování při vaření, což znamená, že se částečky teflonu dostanou také do jídla, a to není zrovna chutné koření.
Litina
Litina je dokonalý pomocník, který by neměl chybět v žádné domácnosti, její skvělé vlastnosti jsou však vykoupeny tou nepříjemností, že velké a těžké litinové hrnce musíte mýt v ruce. Poškození by sice nebylo vidět hned, ale vlhkost a chemické prostředky zvyšují náchylnost ke korozi, takže časem by nádobí nebylo použitelné. Určitou výjimkou může být litinové nádobí ošetřené kvalitní ochrannou vrstvou, například smaltem. Zde ovšem dejte výhradně na doporučení výrobce.
