Rostoucí letní teploty na nás velmi intenzivně nakládají povinnost pečovat o své rostliny v truhlíkách a květináčích. Protože bez řádné péče a pravidelného zalévání se zkrátka s rozkvetlými parapety můžeme rychle rozloučit. Díky samozavlažovacím truhlíkům a květináčům však už nemusíte s konvičkou pobíhat kolem rostlinek každý den.
Samozavlažování je perfektní společník pro jakékoliv pěstování – ať už květin na parapetech nebo třeba cherry rajčátek na balkoně. Již několik let je úspora vody velmi aktuálním tématem a se samozavlažovacími nádobami ji můžete hravě zvládnout, a ještě si ušetřit práci. Podíváme se společně, jak vlastně takové samozavlažování funguje a proč byste mu měli dát šanci i vy.
Jak to funguje
Takové samozavlažování není vůbec žádná věda. Klasický květináč nebo truhlík je rozdělený na 2 části – prostor pro zeminu a zásobník na vodu. Ty jsou zpravidla odděleny samozavlažovací vložkou, která obsahuje otvory a dutiny. Těmi a tzv. vzlínacími knoty pak ze zásobníku putuje vláha k rostlinám. To zajistí jednak rovnoměrné rozložení vláhy a jednak pravidelné zavlažování po delší dobu, díky čemuž nemusíte zalévat každý den.
Jednodušší modely fungují tak, že rostliny zaléváte klasicky ze shora, přebytečná voda stéká do zásobníku, odkud si ji pak rostliny berou. Propracovanější typy květináčů a truhlíků pak mají speciální zalévací otvor, kterým voda putuje přímo do zásobníku a zavlažování probíhá pouze zdola.
Kromě nutnosti zalévat méně často je nespornou výhodou samozavlažovacích truhlíků také menší odpar vody díky uzavřenému systému a tím i menší spotřeba vody při zalévání.
Pro koho je samozavlažování vhodné
Samozavlažování samozřejmě usnadní péči o rostliny úplně každému. Nejvíce ho ocení ti, kteří často zapomínají na pravidelné zalévání, čímž (samozřejmě nechtěně) zahubí i rostliny, které téměř zalévat nepotřebují. Přijde vhod i nám ostatním, které zkrátka jen nebaví každý den pobíhat okolo rostlinek s konvičkou v ruce. Je skvělým pomocníkem i pro ty, kteří v létě často jezdí například na víkendy pryč. A stoprocentně je oceníte, pokud máte truhlíky a květináče umístěné na jižní stranu, kde v létě nepřetržitě griluje sluníčko.
Hodí se pro klasické letničky, trvalky, menší jehličnany a dřeviny. Poslouží i pro pěstování ovoce a zeleniny, takže si můžete vypěstovat úrodu i když nemáte zahrádku. Třeba na balkoně. Zejména je ocení rostliny náročné na zálivku, jako jsou rajčata či okurky. Nemusíte se bát použít je ani doma v interiéru pro oblíbené pokojovky. Oproti rožšířeným mýtům jsou samozavlažovací květináče vhodné i do místností s podlahovým vytápěním.
Náš tip! Samozavlažovací květináče nejsou vhodné pro suchomilné rostliny a sukulenty – tam je rozhodně lepší sáhnout po klasice.
První krůčky
Než si pořídíte truhlík nebo květináč se samozavlažováním, je důležité zjistit, jestli je pro vaše rostliny vhodný – jak již je zmíněno výše, ne každá je velkým milovníkem vody. Druhým důležitým aspektem je samozřejmě správný rozměr. Tady vám pomůže znát šířku a hloubku kořenového systému, velikost a výšku rostliny a požadavky na živiny. Podle toho snadno zjistíte, jestli postačí klasická velikost květináče nebo bude lepší například velkoobjemový.
Uvedení květináče do provozu je naprostá hračka. Nejdůležitější je umístění vzlínacích knotů do samozavlažovací vložky – bez toho by funkce nádoby nebyla stoprocentní. Pak už můžete nasypat zeminu a zasadit rostlinky dle návodu. První dny je chraňte před prudkým sluníčkem.
Osázené truhlíky a květináče se zalévacím otvorem zalévejte prvních 14 dní klasicky shora, abyste podpořily řádné zakořenění rostlin. Frekvence zalévání je hodně individuální. Záleží na objemu nádoby, umístění květináče i aktuálním počasí. Pro sledování množství vody vám jistě dobře poslouží modely květináčů a truhlíků, které jsou opatřené hladinoměrem (například řada truhlíků Berberis). Díky tomu poznáte, kdy je nejlepší dolít vodu do zásobníku.
